Ó nechte mne a nedbejte mne již!
Co měl jsem rád, způl shltla smrti říš
a jen co mám, si chráním vroucí duší –
a o to strach mi stále poklid ruší.
Nic nechci už – mám v srdci zlata dost;
nač víc by toužil osamělý host?
Co jsem, co mám, vše poberte a spleňte,
jen sny mé samoty mi nezažeňte!
To přátel upřímných je posud tlum,
ať v údol stoupám, nechať slézám v chlum,
ti jedině jsou se mnou věrní druzi
a s nimi jdu, jen nerušte mne v chůzi!