Ach, mladším přál bych sobě být –
žel, stár jsem už a chud –
za lepší cíp bych život chyt',
což mám z těch milých dud?
Nic, zhola nic a zase nic,
jen zpěvného kus hoře;
ej, rád bych slunci vyšel vstříc
tam k nám, ke Kutné Hoře!
Tam na polích a na sadech
Malínský roste křen,
a proto čilejší tam Čech,
nechť ondy pokořen;
a napaden-li v právu svém
a křivdou štván li bývá,
v ráz jará svěžest zbují v něm
a říznost odvážlivá.
Z těch žírných polí Malínských,
jimž Bůh tak požehnal,
ve vyčpělý náš horský jih
hrst sazenic bych vzal,
a křen bych pěstil zas a zas,
jimž bystrota se vejší,
by lid náš – vrchovat je čas –
byl trochu čipernější.