O kráse tvé, tvé dobrotě
má píseň spěchá v šírý svět,
leč tebe nelze dostihnout
a marný její let.
Ach nelze, nelze, píseň má
jest tobě němé dítko jen,
jež zádumčivost zrodila
a jemuž otcem jarní sen.
Jsou tiché, tiché písně mé,
jen po vlastech je přítel zná,
leč co tak tiše v nich jsem pěl,
je vřelá láska má.
Ta pučí, květe v srdci mém,
ty nad ní jako cherub dlíš,
a slyšíš zvuk a slzu zříš,
leč slova její neslyšíš.