Den sychravý dal s bohem světu,
slz hrstku na zem nasypal,
a slunce za ním vrhlo špetku květu;
a den jak dítě spal.
Mně při tom znenadání zvlhly zraky,
můj také přichýlil se čas,
zda na mne mlčky hodí někdo taky
kytičku růží as?
Ne pro sebe je žádám, pro mne dosti
jest polní chudobka a lesní vřes,
leč růže, ty bych šťasten do věčnosti
svým dětem nes’!