O Beňovských Janu
známo v dál i šíř,
desítky že hází
hudcům na talíř;
dobrou věru žatvu
mají hudci hned,
když Beňovských Janík
k vínu sobě sed’.
Nejlepší však při tom
barboráš má žeň,
do barbory Janík
hází celý den;
hází také v noci,
až nemá co dát,
pak mu ještě hudci
musí domů hrát.
A Janík si notí
jako v lese pták,
ač tě nemá v kapse
ani za turák;
co je po penězích?
Veselí je dost,
vždyť nás Pán Bůh stvořil
v světě pro radost!
Ten Beňovských synek
nemá věru han,
ze všech hochů na vsi
nejhezčí je Jan;
veselý je, švarný,
štědrý napořád,
není vůkol toho,
jej by neměl rád!
Žije spokojeně,
vždy mu žehná Bůh,
nemá sice peněz,
leč nemá též dluh;
přítel je mu každý,
robotník i pán,
v míru žije na vsi
s každým vyrovnán!
Pro takého synka
ze všech co tu jich,
bez rozvahy rázem
srdce dala bych;
nemá žádné vady,
nemá žádných han,
ze všech hochů vůkol
Beňovských je Jan!