Nyní jsem tě proved’ kolem,
kras ti zjevil dosť a dosť,
přijdi, kdy se tobě zlíbí,
pozděj vše, co ještě chybí,
milý může dostat hosť.
Bav se, nechtěj jinak míti,
co stanovil zákon můj,
potěš srdce, mysl, oči,
a jest-li v ně slza skočí,
zpívej, avšak nežaluj.
K čemu těžce zkvrvávený
světu ukatovať prs,
řekni radš: Ne, krev to není,
to v rozkošném uzardění
purpurových růží trs.