Píseň, píseň! Kohož píseň blaží,
kohož vábí květný její prach?
netřímá-li píseň meče v paži,
co můž‘ zmoci v času nástrahách?
Jenom píseň činů v každé chvíli
na hanobců práva zrádný šik!
Verše buďte z odvahy a síly,
slova ze střel, rýmy z pevných dyk.
Takou písní slávu obrodíme
udiveným světům na podiv...
Pryč, mámivý sladkou vůni dýme,
z českých ňader, z českých chat a niv!