Noc hvězdu má, jíž v soumraku se zdobí,
a ptáče strom, jež hnízdo si v něm robí,
a růže pel, jenž sladkou vůní dýše,
a květné zlato skal tajemná skrýše
a hora luh, jejž tuhou plecí skrývá,
a les svůj vánek, jenž mu písně zpívá,
a ručej pláň, jež ňadrem se jí vine,
a kypré břehy moře modrosiné
a vesmír slunce, jímž se stkví a blýská –
a duše moje tebe k ňadru stiská.