Noc do kraje se krade,
s ní hvězda nesčetná,
a na rty ruku mi klade
jak žena záletná.
Jen nezraď, milý, šepce,
sen naší milosti,
až ve svém klínu tě hebce
tvá družka uhostí.
A nedbej na hvězd zvěsti
a závistný jich kmit,
vždyť v slzách lásky mé v štěstí
se budou zrcadlit!
A nedbej, co se stane,
a nedbej na můj vzdech,
on jako diamant vzplane
v červáncích na květech.