Jeseň bílé niti
na vřeténko točí,
a mně pozdní rosa
napadala v oči.
Sever v žlutém listí
na píšťalku hude,
ptáci v dálku letí,
smutno, smutno všude!
A ty sivý ptáku,
popěvku můj snivý,
opustit-li hodláš
také snad své nivy?
Zůstaň při mně, drahý,
chlad se vzmáhá kolem,
větry poběhlíci
hašteří se polem.
Ostřenými hroty
na vše strany perou;
peroutky ti zlámou,
na krev srdce sderou.
Zhyneš jejich dechem
dřív než šipkou z kuše
a bez tebe zhyne
ubohá má duše! –