Pod lipou kdys našli jsme se,
oběma cit zžehnul tvář,
kypré listí chladilo ji –
v duši mé i v duši tvojí
vzešla zlatá štěstí zář.
Zde to bylo. Němých zkazek
plálo na rtech na tisíc.
Svadla lípa, juž jí není –
zdali my si v rozcházení
vyjdem opět šťastni vstříc?