Tichá byla noc a jasná,
z hebkých mráčků měsíc vstával,
když jsem tobě v ústa krásná
němé dlouhé „s bohem“ dával.
Žel té noci, kterou láska
k odchodu nám vytvořila,
byla svadla sedmikráska,
jitrem věčné noci byla.
Nade mnou ta hvězda malá
čelo tvoje ozářila,
zbledla jsi a od té doby
navždy nešťastnou jsi byla.
Marné snění, marná touha,
nikdy víc se nenavrátí,
v rozchodu co také noci
ubohá dvě srdce ztratí.