Nikdy.

V červáncích zmírá jižní den a kolébá se loď. – Nuž, srdce! Každý žal a sten do mořské hloubky hoď

až na dno; chceš po křišťálu mořských cest dál zbytečnou snad útěž vézt? Zda radno?

Nikdy! – Té útěže můj duch je pln, v něm samý svár a spor, a vrhnu-li jej v úpor vln,

až k hlavám stříknou hor, až v nebe, a pak bych – zlý by to byl zjev – vše zapomněl: svůj žal i zpěv

i sebe! – Nikdy! –