Klesalo si víc a více
v času hrozný, zhoubný vír,
jako stíny, když se plouží
v širé dálky pod večír.
Jako slunce, když své nohy
žhavé chladí u moře,
jak, když vojín dokonává
v opuštěném táboře.
Neklesneš však, nikdy, nikdy,
pomstěn bude zlostný čin,
pokud z tvého zdárna rodu
jeden žije věrný syn! –