Na mou hlavu vřelou, těžkou
svoji ruku pokládáš
a, zda-li tě neopustím,
chvějícím se retem ptáš.
Neopustím, neopustím,
leč bych sebe zapomněl,
leč bych místo vřela srdce
ledný kámen v prsou měl.
Neopustím, neopustím,
a až umru sám a sám,
novou touhou, novou láskou
na nebi tě vyhledám.