Šumná Slovačina
jako ta dívčina
miloučko zakvítá,
jak když slunko svítá.
Její očka žárná
jako nočka jarná –
a do kola z husta
růžemi obrůstá.
Což divno, že krása
na čele i rtíku,
když ji slunko z rána
koupá v lubovníku.
Aj, proč že by věru
překrásnou nebola,
když ji nebe denně
slíbá kol do kola! –