Pletla jsem si rukavice
z bílé vlny v jarní době,
nit jen zlatá – lesku více –
scházela mi ještě k zdobě.
A tu přišel jonák milý,
nejšvarnější vůkol z chasy,
přišel milý v pravou chvíli
s plavými jak zlato vlasy.
Kadeře jsem pohladila,
pramen zlatý z nich si vzala;
z jeho rtů jsem oheň pila,
duši svoji v jeho dala.