S agátů květ vonný visí,
hnízdo staví rašky,
hoši v ucho šeptají si:
„Na panském jsou dlašky.“
Jak když boží střela slítne
do té dětské směsi,
každé běží, jen se kmitne,
kapsy spravuje si.
Za humny pak dvakrát, věru,
hlučnější jsou schůzky:
děti hrajou při večeru
o hraběcí lusky.
Hrabě ví, leč o hrst hrachu –
tenkrát – což pak je mu!
projde aspoň beze strachu
do zemského sněmu.
Co mu děti vzaly s pole,
vynahradí staří –
Sedláci mnou dlaně holé,
hrabátkům se daří.