Žij sobě a svým milým jen,
a když tě touha vábí ven,
ty nechoď!
Co zlata jest, co slávy zář?
Radš k dítku viň se tváří v tvář
a nechoď!
Jeť sláva sirena, to věz,
svou duši bys jí v oběť nes’,
ó nechoď!
Je bludička to, stín jen, lež,
a stíháš-li ji, zahyneš,
ó nechoď!
Jdeš nadšen za ní sem a tam,
leč poznáš záhy, že to klam,
ó nechoď!
Jen ten má duše mír a klid,
jenž duši dává za svůj lid,
za jiným nechoď!