Kde jste, dávné časy, dávná léta?
bývali jsme statni – po všem veta,
po všem veta, škoda, smutno všudy;
se mnou vzdechněte si, věrné dudy!
Změnila se léta, prchly časy;
zavolám-li do hor, kdo se hlásí?
Nepřítel se hlásí, žalem trnu,
jest mi, jak bych ležel vespod drnu.
Já však pod drn nechci ještě věru,
dokud, kdo mě prali, nepoperu;
nechci bubnem býti země hrudám,
pokud škůdcům skočnou nezadudám.
Pokud píseň má jim nepomůže,
že vyletí zlostí z hadí kůže,
z hadí kůže závisti a zloby,
pak co chceš, můj Bože, se mnou robi!