Ty vroucí objetí máš hříchem?
To s útrpným jsem vyslech’ smíchem;
nač v nebi po smrti mám býti;
když můžem’ za živa je míti?
Spěš do nebe - mé do náruče –
mé srdce na vrata mu tluče,
já vím, že Pánbůh sám už velí,
by andělé nám otevřeli.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.