Pištce jali Pasováci:
„Dudej, dukát chceš-li!“
„Jak? vždyť bych vás koupil všecky
za zlámanou grešli;
kdež byste vy dukát vzali?
dukát – totě zboží!
leda jste ho někde strhli
s hrdla Matce Boží.
Ne! Nedudám!
Věru vám ni za dukáty
nenafouknu měchu,
máte všickni na svých rukou
krev pobitých Čechů;
řádili jste jako bouře
v široširém lese,
posavad ta země vzdychá,
posavad se třese.
Ne! Nedudám!
Zmořili jste české kraje,
sžehli české zboží,
na růžích jste sobě stlali,
nám na ostrém hloží;
vaše zlato taveno je
z naší české rudy;
než bych vám hral, na sto kusů
rozbiji své dudy.
Ne! Nedudám!
Proříznu radš temlov vzdutý,
píšťalu radš strhnu,
zlomím švarné kozí růžky,
do ohně je vrhnu;
zajděte si na rozcestí,
havrani kde křehcí,
ani čert mě nepřinutí
dudat, komu nechci.
Ne! Nedudám!“