Zvon zvučí – vánoční jsou svátky,
hruď chvěje se, leč srdci vděk,
duch v blaha sen se vrací krátký
v skrýš horskou, v domku přístěnek;
i rozhlíží se k různé straně,
zda pozná prostičkou tu síň?
když odcházel, psal v knihu Páně
ku svému jménu „Jdi a hyň!“
Leč dohvězdná když půlnoc vzplála
a kmentem přioděn byl svět,
v ráz touze křídla vyrůstala,
a v rodnou síňku letěl zpět,
své nemoh zapomenout chatky,
a přes tlum hor a vodstva říš
spěl duchem zlíbat hlavu matky,
a na otcově hrobu kříž.