Jeseně půlnoc měsíčná,
v nebe jak nasel by hvězd,
do dálky zírám; na cestách
jakých to lidiček sjezd?
Podivné jejich vzezření,
přerůzný, pestrý jich kroj,
jedni ve zlatých kočárech,
druzí se vznáší jak roj.
Králové lící vrásčitých,
královny líbezných vnad,
starcové, babky o berlích,
hudci a tuláci z lad.
Děvčátka v řízách bělostných,
v hedbáví paniců směs
na velkých jede motýlech;
jaký to mumraj a ples?
Spěchají z háje úvalem;
měsíce hebounká zář
metá jim stříbro na cestu,
svítí jim na šat i tvář.
Na skráních září kadeře,
na čele vznešený klid;
kam se to všecko ubírá?
odkud as drobný ten lid?
Tiše již, tuším zázraky,
tajemně v nitru jsem jat:
to se nám vrací pohádky
do teplých vesnických chat.