Skip to content
1835–1923

Náš sedlák.

Adolf Heyduk

Hle, sedlák Vrcovický, jak vystrojen je vždycky, jak na hod šel by právě, čist od paty až k hlavě!

Brslenky žluté, boty spodem kuté, že v cestě kamení piští; holinky jenom se blyští,

a na ně pěkně stranou, kožené zdůbky kanou. Hle, sedlák Vrcovický, jak vyzdoben je vždycky!

Kazajka do zelena, jak temná kopka sena; modravá vesta, jak pánů z města,

s límečkem vyšším v týle; prádlo, toť nad sníh bílé, hedvábný šátek, věnní, kol krku se mu mění.

Hle, sedlák Vrcovický, jak vyfintěn je vždycky! Kytici přivázanou na nízký klobouk stranou,

z králičí srsti; dýmku má v hrsti, plnýma rtoma svýma si bafá jen a dýmá,

čas ob čas stranou plivne, a pozdraven, jen kývne. Hle, sedlák Vrcovický, on kouří skoro vždycky!

Aj, zhaslo mu; však sirky hned béře ze zavírky, nítí jich hrotky o žluté spodky,

v hlavičce ukrývá chvatně a bafá a dýmá zas statně z úst mraky pouště šedé, – tak nad jiné si vede.

Hle, sedlák Vrcovický, sám s sebou mluví vždycky! Dnes slova jako dýky má na zlé chalupníky,

již našli kdesi, selské že lesy jejich jsou při jedné straně. „Gruntovník platil z nich daně!

Však vrtavé jich hlavy náš slavný soud zas spraví!“ Hle, sedlák Vrcovický jak bedliv pole vždycky!

Zpět nový klobouk páčí, kdy ze vsi k městu kráčí, každičké chvíle stranou se chýle;

po krajích osetých polí, zmokla-li, měří svou holí, hned v levo a hned v pravo: „No, políčko je zdrávo!“

Hle, sedlák Vrcovický tak vesel není vždycky! Je po parnech a bídě, zmokloť mu na tři pídě;

na hrudy sahá: „Půda je vlahá, prohřátá všude a všude, – týden-li takhle jen bude,

juž naplní se klasy – jen ať dá pán bůh časy!“ Hle, sedlák Vrcovický, tak neutrácí vždycky!

Dnes v městě vesel ještě, máť radost z toho deště a zrakem střílí, v malé však chvíli

babky se pod čelem honí: „Účet chci!“ na plecháč zvoní, tuč čelem jde a mraky – už radostí zmok’ taky!

Hle, sedlák Vrcovický tak hrdým není vždycky! Jak široce si kráčí, div že mu cesta stačí;

míníť se málem Vrcovským králem; nevzal by, pivečkem sporý, za grunt svůj knížecí dvory –

ba pyšně odplivne si i na Písecké lesy!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Náš sedlák. · Adolf Heyduk · Poetry Cove