Blíže vody děvče stálo,
mysliveček za vodou,
jako by je k sobě sválo
štěstí přímo náhodou.
Úzká lávka, oba na ní,
oba právě v prostřed jsou,
jí i jemu o krok ani
nelze jíti náhodou.
Ona rudá líce točí,
jeho z polovice mrou;
její oči, jeho oči
potkaly se náhodou.
Jeden musil nazpět jíti...
Nazpět, sám, to známkou zlou,
s někým však se obrátiti
vždy je dobrou náhodou.
Obrátil se, za ním ona.
jedním ohněm srdce mrou,
často věru láska koná
zázrak jako náhodou.
Nalezli se. Ejhle, nyní
jdou-li kam, vždy spolu jdou...
Věru, věru láska činí
divy samou náhodou.