Jaký milý vůkol zjev,
v luzích vůně,
v lesích zpěv;
leknín zdobí ňadra tůně,
skvostem září oko děv,
ba i v srdci, které stůně,
okouzlená hoří krev.
Jaký zázrak napořád,
jako včely,
čas jimž vlád’,
myšlenky se rozletěly;
v duhu znícen vodopád,
a hoch snivý dřív, teď smělý,
šepce dívce: „Mám tě rád!
Ke květu až přijde květ,
kytka bude;
za pár let
omladí se v chatě chudé
život náš a celý svět!...“
Sklopilo se líčko rudé,
v jednom chvěl se dvojí ret.