Elenko, věř, denně chodím
tam, kde tvoje chátka,
a ty nechceš hovor vésti –
zavíráš mi vrátka.
Zavíráš je pod večerem,
otvíráš je ke dnu,
otvíráš je Palíkovi,
a já hněvem blednu.
Vadnu, vadnu od chorosti,
v srdci mém jak v sitnu,
a já to dýl nevydržím,
v pustě koně chytnu.
Vezmu čapku, péro za ní,
půjdu za vojáky,
tím se mnozí uzdravili –
já budu zdráv taky.