Šuhajenko milý, můj drahý letáčku,
chytila jsem já tě do šumného sáčku;
ze svých vlasů sítku zrobila jsem tenkou:
již jsi můj, šohajko, já tvou mladoženkou.
Přec tě mého srdce žáry vysvítily!
teď třeba tě holy liptovské clonily,
nebo jsi byl zavřen v tom vysokém Choči,
již tě neopustí moje sivé oči.
Ne, třeba jsi ležel v sítině u Váhu,
již nebude srdce bez tebe mít vláhu;
a kdybys tam ležel zanešen v homoku,
již na věky věkův budu ti po boku.