Ba je na Slovensku dne půl, noci půle,
polou ještě bázeň, polou juž ta vůle,
noc uběhla polou křídlem netopýrů,
ale o dni teprv polovice chýru.
Ani ne blesknavo ani tma jak kdysi,
ale do červánků s nocí den se mísí,
jako se mísívá s bílým vínko rudé,
ani do krvava, ani barvy chudé.
Ani jako zima ani jako léto,
ale tak u prostřed je v Slovači této,
ani cit nestydne ani se nespálí,
kvete, jak když poupě z pola se odhalí.
Tak se nocka sivá s dnem objala milo,
že zorničce nad tím do třepotu bylo,
tak si ruce daly v jemném srdcí hnutí,
jako když se s pláčem setká zavýsknutí.
Jak když junák líbá stařečkova ústa,
jako když děvčátko na pannu dorůstá –
polou ještě spánek, polou juž to bdění,
tak jako to bývá k ránu v probuzení.
Jaj, a tím zášerem sladkých ňáder síla
slovenské zpěvánky krásně odkojila:
polovic v nich nářku, půlka veselosti,
a kdo uslyší je, vyrůstá radostí!