Jak skvostně liliemi zkvetla
noc vánoční; i skláním týl:
rozžete na stromečku světla,
já v duši své již učinil.
Jak pěkno všecko po komnatě,
však nad vše mi Tvůj dětský smích,
jak šťasten, Lidko, hledím na Tě
a na tlesk ruček buclatých.
O raduj se, mé dítě krásné,
Ty podsněžko mých lásky niv,
nechť osud vše Ti světla zhasne,
mé září, pokud budu živ!
I tu, až v hrobě budu spáti,
k Tvých vlasů zdobě, srdci vděk
Ti bude ještě vyrůstati
z mých ňader lásky plamének.