V cizinu kráčím z domu;
za štěstím? zda se vrátím?
komu dát ruku, komu?
nežli se v dálce ztratím.
Milá se v ústret kloní,
matka se nazpět kácí,
domov se v slunci sloní,
dálka se v mlze ztrácí.
Milá mi z dálky kývá,
matka mi ruku stiská;
v srdci mi jaro zpívá,
v očích se rosa blýská.
V sadě květ bílý spletly
lilie s rudým hlohem,
ze všad se ptáci slétli,
aby mně dali s bohem.
Na bezu slavík kvílí,
pěnkavka jásá s hruše;
neví, kde v odchodu chvíli
prodlít má smutná duše.