Slabost nedá jíti noze!
Umdlen stojím na přívoze,
kde že přívozník, kdo poví?
U milé si v krčmě hoví!
To má duše nevydrží,
krev mi srdcem jde jak strží,
hlava hoří, tělo vadne,
buďto já, neb on ať padne!
Výsknu si naň, uslyší-li,
výsknu si naň, počkám chvíli,
zabím jej, až přijde k lodi,
proč mně za děvčetem chodí?
Proč mně chodí za děvčetem,
jediným mé duše květem?
Že mi je chce utrhnouti,
dám jej rybám v řece plouti.