Kostelík na vršku stojí,
k němu se hřbitůvek pojí.
Zde lidu poupátko mladé
hrobník v prsť provlhlou klade.
Kněz říká modlitbu zticha,
matička pláče a vzdychá.
Tatíček utírá zraky;
rádi by zemřeli taky.
Málo kdo žal jejich tuší,
já však, já vím, jak jim v duši.