Všecko tone v záři! Hudby zvuk
šumným křídlem po síních se nese,
v mladých ňadrech roste srdcí tluk,
v mladých očích slunný jas se třese.
Jonák s dívkou mimo mne se mih',
plavá kadeř mísila se s vranou;
květ ji s ňader upadlý jsem zdvih':
bílou kamelii pocuchanou.
Jak jsou šťastni! Dál je nese vír,
a já ptám se květu povzdech krotě:
Nespad' tebou dětský klid a mír,
nezvadl jsi touhou po životě?
Avšak němý bez vůně je květ,
či vír hudby v odvětu jej ruší?...
v jasné síni plesá mladý svět,
venku metelice v okna buší.