K západu se slunce kloní;
nebe zrudlo jako krev,
na klekání ve vsi zvoní,
z pastvin teskný zvučí zpěv.
Jako pták se polem nese,
chví se, slábne; ohlas jen
od skal šedých v černém lese
v luh se vrací jako sen.
A zas hyne, mizí znova,
marně ptám se: „Kamo jdeš?“
Jak ta píseň pastevcova
zhynu, zajdu, zmizím též.