Háj zpustošený – kolem kol
jen zbytky dávné vnady,
i zarosený travin stvol
juž zvolna umírá všady.
Ta rosa budou slzy as,
to slunce žárem bude,
jímž zde jun družce perly z řas –
rtíky snad líbával rudé?
Vše zabudnuto dávno tak –
vše zabral času přival; –
skráň klesla v dlaně – v dáli pták
truchlivou písničku zpíval.