Krásná noc jak kříšťal průzračná,
nebe jakby povždy bez mračna,
jenom teplá rosa k zemi klesá,
jako lásky opozděné snění,
které vzavši cestu na nebesa
neblahého našlo odkojení.
Krásná noc, jak mládce sladký žal,
když své srdce v jiné pochoval,
jenom vítr hebké listy nese
uprchlému letu, – těžká píle –
vždyť se každý jako srdce třese
němou láskou z nevýslovné chvíle.
Krásná noc, jen orel mračna blíž,
černá křídla svoje spouští níž, –
potom strmou nad skalinou krouží,
jakby skrýše hledal v starém kmeni,
rána zazní – ohlas v dál se plouží,
orel v pádu bije o kamení.