Mstíš na nás se, že zpytujem tvé činy,
že chceme poznat záhady tvé zvůle;
proč nechceš zjeviti je aspoň z půle,
vždyť matkou-li nám jsi, jsme tvými syny?
Jdem k předu od hodiny do hodiny,
leč naše poznání se rovna nule,
jsme na kříž přibiti tvé vzdorné vůle
a umíráme z tvé, ne z vlastní viny!
Z ran tisícerých krvácíme věčně
a věčné trní máme kolem hlavy;
proč trvat má ta bolest nekonečně?
My jdem a nové přicházejí davy
a koří se ti zkroušeně a vděčně,
až znova otrocké jim srazíš hlavy.