Mráz březnový chtěl ukázat se všem,
vnik’ v srdce hor a jíním ovil sněti,
leč pláštěm z hermelínu matka zem
své před ním skryla fialkové děti.
Luh z rána leskl se, byl samý sníh
a samolibě do nebe se díval,
a z rána slunci v zvučných krůpějích
svůj jarní hymnus vzletný skřivan zpíval.