Pad’ na myšlenky náhlý mráz,
a z duše prchlo písně znění,
i čekám, snad že bude snáz;
leč hynu ve bdění i snění.
Vždyť všecko náhlý vzal mi žal,
jak sever krásu květné sněti,
ba posud rvát mne neustal,
a přec bych nechtěl zapomněti.
A kdyby mého dítka zrak
jen jeden den lil svoje zlato
v ten půlstoletý srdce mrak,
pak znova žít by stálo za to.