A já jsem bohatý,
mám jen tu gubu,
má ženka velmožka
o jednom rubu;
v rub v pátek, v líc v svátek,
různé to přeci –
a v naší kolibě
pěkno jak v kleci.
Z krajin je zrobena,
šachorem kryta,
půlka je nad zemí,
půlka v zem vryta.
A co je nad zemí,
to jako v loubí –
kalina s úponkou
dvérce jí vroubí.
Divno, leč milo tu
v světnici chudé,
na dál však, bojím se,
úzko že bude;
kalina zbují se,
květy se vrátí,
úponka do vnitřku
bude nám hnáti.
A přijdou vlašťovky
s teplinkou zvěstí,
země se ovine
v zelené štěstí;
i čáp se navrátí
v šáchor a proutí –
kdo ví, snad přinese
něco z té pouti.
Ať to jen přinese,
ať to jen složí
tam na tu hlavnici
na skrovném loži;
chud jsem, však starosti
o to mne mizí,
musí býť z dárečku
Slováček ryzý.