Divně, žalně vzdychá moře,
každý vzdech vln na tisíce,
každá vlna rovna hoře,
každá hora hrozná lvice.
Se lvicemi Morják plesá,
rve jich hřívy, tepe hlavy;
loď se vikle, vznáší, klesá,
a Morják se neunaví.
Neunaven hvízdá, píská,
až v divokém tance ruchu
kolem lodi v mrak se stiská
tábor rozkacených duchů.
Zahalují maják šatem,
mračna prachu v cestu valí,
škubou lodí divým chvatem,
nutíce ji na úskalí.
Voda plna hrozných vrubů...
Pozor, pozor na ty dravce,
stále skáčí přes palubu
smetajíce v dílu plavce.
Potácí se loď a vikle,
příboj vln ji rve a bodá,
děsné strojí Morják pikle,
černo nebe je i voda.
Od braliska chraň nás, Pane!...
Na stráž plavci ve vln honu!
Kapitáne, kapitáne,
rychle k píšťale a zvonu!
Na bralách tam smrť se hostí,
trosečníky v loktech chová.
Věčný Bože na výsosti,
zbav nás plesu Morjákova!