Zas moře uspáno, zas mírně hruď se zvedá,
zas ráčků družina v šum hravých vln mu sedá,
zas s líce klidného lesk slunečný mu září,
zas ve tvář nebeskou zří blankytovou tváří.
Jak ženich k nevěstě jih k vodě níž se shýbá
a šepce důvěrně a hladí ji a líbá,
až v růžích červánků a liljích hvězd v spěch ručí
v snech lásky blažených mu klesá do náručí!