Den zlatou korunu dal hoře
i zlatou řízu čarných vnad,
a na zvlněná ňadra moře
jas očí mladé Zory pad’.
I žaslo moře nad tím jasem
a vzdechnouc tichlo na pochvat
a modlilo se polohlasem
jak zbožné dítě než jde spat.
Mlh pokryvkou se přiodělo
a zabralo se v klidný sen –
jen v temných hlubinách to znělo
jak teskný pláč a žalný sten.