Když netušeně v jarní den
šeď mlh se zjeví ráno,
tu zrak kam hledí, ven a ven,
vše bývá uplakáno.
A v radostech-li pozdních let
v hruď vzpomínka se tlačí,
až vzdechem zachvívá se ret,
to také slzy značí.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.