Hle netvor veliký, jenž šedých kosem pln
vyrůstá v jeseni jak v moři chomol vln,
a pije z močálů a z rybníků a řek –
zas krajem toulá se a za ním vraní křek.
Niv srdce zakrývá a plecem mohuten
skal soutky zaléhá a ve svůj béře plen,
a všude brodí se a vleče tam a sem,
a v slujích čenichá svým vlečným chobotem.
Kéž lovec vznešený už s toulem zlatých střel
v kraj navrátí se nám, by jeho šípy mřel
ten dravec zamlklý, a oddechnul si luh,
a na zem sklíčenou se v lásce usmál Bůh.