Mladý les svou hlavu koupá
v jasných vzduchu peřejích,
a po tajném slunka zcestí
skrz zelené ratolesti
zlato padá v krůpějích.
O jak by mé srdce rádo
neunavný vzalo chvat,
kdyby zlato, které v kmitu
roztroušeno na pažitu,
všecko mohlo pochytať!
Až by unesení svaté
oslnilo moji tvář,
pak bych vlasti kolem hlavy
utkal epopejou slávy
věčnou z toho zlata zář.