Mladičký báťuška – plnolet stěží – ponejprv na sobě řízu má kněží;
vlasy má k rameni, tváře jsou holy – mladistvý báťuška s pastýřskou holí.
Mladistvý báťuška, štíhlý a krásný, šat nosí po kněžsku, dlouhý a řásný;
přísného vzezření, lehkého kroku, černý pás upiatý okolo boku.
Mladistvý báťuška v chrámu-li zpívá, v ráz světec s obrazu hlavou mu kývá;
a drobní andělé, sotva ho zhlídli, radosti na pochval tleskají křídly.
Mladistvý báťuška zadumán kráčí, v před berli zabodne, nazpět ji páčí;
kříž velký na srdce s hrdla mu visí, v dětinný obličej vážnost se mísí.
Mladistvý báťuška chladně se shýbá, stará-li babička ruku mu líbá;
mladá-li políbí, laskav se směje, oko se zvětšuje, srdce se chvěje.
Mladistvý báťuška Boha-li vzývá, krásně jak slavíček za jara zpívá,
tak že se usmívá nebeská Máti... Šťastna, jež za něho mohla se vdáti?
Mladistvý báťuška, svěží jak kvítí, může-li na dlouho teskliv as býti?
Srdce mu pod řízou křídloma vládá; – pěkně mu rozkvétá ženuška mladá.
Mladistvý báťuška, pomocník popí, zadumán na hlavu širák si klopí;
přemýšlí, vymýšlí – přemnoho zkusí – než bude „příchod“ mít, vousy mít musí.
Mladistvý báťuška má, čeho třeba, másla dost, kvasu dost, mouky i chleba;
zahrádku zdělanou, útulný pobyt, což bude bez dětí se vším tím robit?
Má hojnost ovoce, má hojnost medu, svěcené ukládá do sklepa k ledu;
když chodí s ikonem, za mír když prosí, koláče, pirohy, všecko mu nosí.
V ženách i děvčatech jak by to hrálo, vše nesou mladému, starému málo;
ale ten mumlá si: „Jedno to věru – bez syna, bez dcery k hrobu se beru!“
Báťuška myslí však: „Všem doba mine, po starém dojista ,příchod‘ mi kyne;
nač tedy stěžovat v rozkvětu lásky? K tomu dost večeru, až přijdou vrásky! –
Mladičký báťuška při církvi nové, urostlý pěkný je, pěkně se zove;
což až mu naroste do pasu brada! Nectít ho, byla by věru zlá rada.
Važ si ho, ženuško, pokud je mladý; ubýváť milosti přírůstkem brady;
bez dětí, rozvaž však, láskou tvou zhrdne, víno mu zkyselí, mazanec ztvrdne.
Cookies on Poetry Cove