Ty miluješ, tvé oko mně to praví,
a jasných lící růžový ten pel,
a na rtech tvých ten povzdech usedavý,
jenž tužbě vstát a mřít zas povelel.
Ty miluješ, tvé zulíbané rtíky
drahému smělci odpustily již,
a nesly vstříc mu mnohé krásné díky,
když zčarovaný spěchal k tobě blíž.
Ty miluješ a hlavinka tvá zlatá,
ta v myšlení se stále kloní jen,
a srdečko tvé přepodivně chvátá,
snad s ptačátky chce vylítnout si ven.
Ty miluješ, nuž bůh tě uveď v štěstí
a blaha lásky zachovej ti svit,
jejž, žel o žel, jen bujné mládí pěstí,
po němž i anděl moh' by zatoužit.